„Stát by kouření neměl zakazovat, protože tím omezuje svobodu,“ říká
řada odpůrců regulace kouření. Svoboda však není žádná
jednolitá a samostatná hodnota, která by byla ničena regulací. Opak je pravdou.
Každý máme svou vlastní svobodu.
Naše svobody mají své hranice, za nimiž narušujeme svobody ostatních. Jen
ochranou těchto hranic, tedy regulací svobody zaručíme. Bez obecně závazných pravidel
může existovat jedině „právo silnějšího“. Nemůžeme chránit pouze svobodu
kuřáků. Svoboda jedince kouřit končí tam, kde začíná svoboda jiného nebýt
vystaven účinkům kouření. Stranou nyní ponechme úvahu, zda samo spojení
„svoboda kouřit“ není zavádějící, když u 80 % kuřáků jde o závislost
– a přitom 9 z 10 kuřáků začalo kouřit v dětském věku. Účinkům
kouření je nuceně vystavena celá společnost. Můžete mít štěstí na rodinu,
sousedy a pracoviště, ale pokud vyrazíte ven, stejně vás kouř dostihne na ulici,
zastávkách hromadné dopravy, v restauracích a při nejrůznějších společenských
aktivitách. Tabákovému kouři a jeho závažným škodlivým důsledkům se nemůžete
vyhnout.
Specifickým problémem kouření je
široký dosah jeho účinků. Neexistuje bezpečná míra tabákového kouře. Není možné
regulovat úroveň emisí, kouření proto musí být zakázáno úplně. Kouření nelze
zakázat jen na chvíli (škodlivé účinky zůstávají i po uhašení cigarety) nebo
jen v úzce vymezeném místě (nelze se tvářit, že kouř z vedlejší
místnosti neproniká).
Neviditelná ruka trhu
Je ale nutné kouření zakazovat zákonem? Vždyť další právní normy jsou „rozšiřováním státu“, navíc zákazy v této oblasti budou těžko vymahatelné, což jen prohloubí propast mezi právem a realitou. Vše přece časem vyřeší neviditelná ruka trhu: ať si každý vybere, jestli bude v kuřáckém, nebo nekuřáckém prostředí. Jenže tyto úvahy jsou pouze teoretické. Nikde na světě dobrovolná regulace nefunguje. Teoretickou možnost výběru máme již od dob, kdy se kouření začalo rozšiřovat.
Ačkoli nekuřáků je drtivá většina
(4 : 1), restaurace ovládají kuřáci. Nekuřácká většina se totiž mnohem snadněji
nechá vtáhnout do kuřáckých zařízení svými kuřáckými kamarády, než se tito
dokážou bez kouření obejít. Kuřák je závislý na nikotinu, nekuřák na čistém
vzduchu závislý není. Široké toleranci
bezohlednosti významně nahrává i problém podceňování škodlivosti účinků kouření. Každý ví, že kouření škodí zdraví. Méně
známé ale je, že kouření je jednou z nejčastějších příčin úmrtí a že i tzv.
pasivní kouření má fatální následky. Nekuřáci tak mlčky a často nevědomě
obětují o hodně víc než zapáchající oblečení.
Nejde přitom o střet kuřáků s nekuřáky.
Poškozována je celá společnost. Obchod s drogou živí tabákový průmysl. Na
stranu tabákového průmyslu plyne finanční zisk, na straně společnosti zůstávají
ztráty – zdravotní, sociální a ekonomické. Skutečnou ochranu svobody nebýt
vystaven účinkům kouření může přinést jen jasná a účinně prosazovaná regulace.
Je třeba, aby česká vláda přestala hájit zájmy tabákového průmyslu a následovala
příkladu většiny států světa.
Článek vyšel dne 26.
3. 2012 v Hospodářských novinách a dne 4. 4. 2012 na webu FINMAG.
Žádné komentáře :
Okomentovat