Otevřený dopis Ministerstvu zdravotnictví

Mgr. Janě Přibylové

vedoucí oddělení legislativy veřejného zdravotního pojištění

a ochrany veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví

Vážená paní magistro,

dovolte mi, abych Vás po našem pátečním telefonickém hovoru ještě jednou kontaktoval a poprosil Vás o zvážení následujících argumentů.

Chápu, že většina mých připomínek nemůže být akceptována, pokud mají být zapracovány v řádu dnů a věcně zasahují do gesce jiného ministerstva (přesto mám za to, že v průběhu téměř čtyřleté přípravy návrhu měla být navázána mezirezortní spolupráce, aby bylo dosaženo komplexní úpravy tabáku).

Domnívám se však, že níže popsané pozměňovací návrhy mohou být snadno zapracovány a přinést zásadní zlepšení úpravy. Nejde ani o nepřiměřenou věcnou komplikaci, neboť návrh již beztak obsahuje dost jiných mnohem kontroverznějších témat.

Děkuji Vám za přečtení této zprávy a přeji Vám úspěch při prosazení návrhu

Tomáš Kindl

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY K NÁVRHU NOVÉHO TABÁKOVÉHO ZÁKONA

1) Stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření

Stávající návrh znění § 2 odst. 1 písm. t): „[Pro účely tohoto zákona se rozumí] stavebně odděleným prostorem vyhrazeným ke kouření prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a pevnými stěnami s uzavíratelnými stavebními výplněmi, jako jsou okna a dveře, kterou lze v přítomnosti osob, které kouří, vhodnými a dostatečnými prostředky větrat do prostor mimo stavbu a ve které lze zajistit v přítomnosti těchto osob uzavření stavebních výplní tak, aby nedocházelo k pronikání kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno,“

Návrh nového znění § 2 odst. 1 písm. t): „[Pro účely tohoto zákona se rozumí] stavebně odděleným prostorem vyhrazeným ke kouření prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a pevnými stěnami s uzavíratelnými stavebními výplněmi, jako jsou okna a dveře, která je v přítomnosti osob, které kouří, vhodnými a dostatečnými prostředky větrána do prostor mimo stavbu a ve které jsou v přítomnosti těchto osob stavební výplně automatickým zavíracím systémem uzavřeny tak, aby nedocházelo k pronikání kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno; stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření nesmí zároveň sloužit jako průchod do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno, a nesmí zaujímat větší část plochy veřejně přístupných prostor,“

Odůvodnění: „Stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření“ je v rozporu s první zásadou Pokynů k čl. 8 Rámcové úmluvy o kontrole tabáku. Neexistuje technické řešení, které by účinně zabránilo pronikání tabákového kouře z prostoru vyhrazeného ke kouření. Osoby v ostatních částech tedy nadále budou vystaveny tabákovému kouři.

Ačkoli lze přivítat, že se množství míst s prostorem vyhrazeným ke kouření v návrhu snižuje, nelze je z výše uvedeného důvodu principiálně vůbec připustit. Otevřely by se tak dveře návrhům, aby prostor vyhrazený ke kouření byl nakonec uzákoněn i v dalších případech.

Pokud se přesto zákonodárce rozhodne, že tuto výjimku připustí, je třeba pro ni s ohledem na stávající zkušenosti nastavit podmínky, které zajistí, že skutečně půjde o výjimku, a nikoli prostředek k obcházení účelu zákona, jako je tomu nyní (přitom je třeba zdůraznit, že provozovatelé nemají ani nebudou mít povinnost stavebně oddělené prostory zřizovat). 

Aby se nestalo, že stavebně odděleným prostorem vyhrazeným ke kouření bude celá provozovna kromě nějakého malého kumbálu kdesi vzadu (např. toaleta), je třeba doplnit další podmínky. Stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření:

1. nesmí zároveň sloužit jako průchod do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno,
2. nesmí zaujímat větší část plochy veřejně přístupných prostor,
3. stavební výplně oddělující prostor vyhrazený ke kouření musejí být v přítomnosti osob, které kouří, automatickým zavíracím systémem uzavřeny tak, aby nedocházelo k pronikání kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno (podle návrhu stavební výplně mohou být trvale otevřeny, což znamená popření smyslu stavebního oddělení).

2) Zákaz kouření v prostoru provozovny stravovacích služeb

Stávající návrh znění § 8 odst. 1 písm. k): „[Zakazuje se kouřit] ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb.“

Návrh nového znění § 8 odst. 1 písm. k) – varianta 1: „[Zakazuje se kouřit] v prostoru provozovny stravovacích služeb; zákaz se nevztahuje na spojitou část vnějšího prostoru provozovny o méně než polovině míst k sezení, pokud ji provozovatel této provozovny ke kouření vyhradí a označí zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření povoleno“.“

Návrh nového znění § 8 odst. 1 písm. k) – varianta 2: „[Zakazuje se kouřit] v prostoru provozovny stravovacích služeb; zákaz se nevztahuje na vnější prostor provozovny, pokud jej její provozovatel ke kouření vyhradí a označí zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření povoleno“.“

Odůvodnění: Tabákový kouř škodí zdraví, kdekoli ho dýcháme. Ve vnějších prostorech se však trvale nedrží, a proto není třeba trvat na úplném zákazu. 

Varianta 1 předpokládá, že vnější prostory (tzv. zahrádky) mohou být rozděleny na nekuřáckou a kuřáckou část. 

Varianta 2 umožňuje stejně jako stávající návrh čistě kuřácké vnější prostory. Rozdíl je v tom, že vnější prostory budou označeny jako nekuřácké nebo kuřácké a v případě nekuřáckých prostor bude mít provozovatel lepší možnosti, jak zákaz kouření ve vnějším prostoru zajistit (nepůjde jen o jeho vnitřní předpis, ale o zákon, jehož porušením se pachatel dopustí přestupku, stejně jako ve vnitřních prostorách). Hlavní pozitivní vliv varianty 2 je, že všechny vnější prostory nebudou automaticky kuřácké, ale provozovatel bude postaven před volbu, zda zřídit nekuřácké nebo kuřácké prostory.

3) Opatření obcí

Stávající návrh znění § 17 odst. 1 písm. c): „[Obec v samostatné působnosti může obecně závaznou vyhláškou dočasně nebo trvale zakázat kouření také na] jiném veřejně přístupném místě neuvedeném v písmenu a) a b), je-li to nezbytné k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.“

Návrh nového znění § 17 odst. 1 písm. c) – varianta 1: „[Obec v samostatné působnosti může obecně závaznou vyhláškou dočasně nebo trvale zakázat kouření také na] jiném veřejně přístupném místě neuvedeném v písmenu a) a b) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, dobrých mravů nebo ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku.“

Návrh nového znění § 17 odst. 1 písm. c) – varianta 2: „[Obec v samostatné působnosti může obecně závaznou vyhláškou dočasně nebo trvale zakázat kouření také na] jiném veřejném prostranství neuvedeném v písmenu a) a b) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, dobrých mravů nebo ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku.“

Odůvodnění: Judikatura Ústavního soudu České republiky připouští ústavní pravomoc obcí regulovat kouření na veřejných prostranstvích. Např. publikace Furková, P., Matějková, L., Rosová, Š. Tvorba obecně závazných vyhlášek. Praktický průvodce pro obce. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 206 uvádí, že kromě možnosti regulace kouření na základě § 9a tabákového zákona je možná i regulace podle § 10 písm. a) obecního zřízení. Vhodnější a návodnější však je výslovné zakotvení pravomoci v tomto návrhu.

Stávající znění návrhu je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/05 ve dvou ohledech: zaprvé pravomoc obce nelze omezovat ustanovením, že regulace musí být „nezbytná“, zadruhé pravomoc obce není pouze k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ale také dobrých mravů nebo ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku.

Varianta 2 pouze výslovně uvádí přesné znění stávající pravomoci obce, aniž by ji rozšiřovala nebo protiústavně omezovala.

Varianta 1 rozšiřuje pravomoc obce z veřejných prostranství též na jiná veřejně přístupná místa (např. zoologické zahrady). Vzorem je slovenský zákon č. 377/2004 Z. z., o ochraně nekuřáků, který v § 7 odst. 3 stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat kouření i na jiných veřejně přístupných místech.

4) Ochrana obydlí

Stávající návrh nijak neřeší ochranu před kouřem „od souseda“.

Návrh nového znění § 8 odst. 1 písm. l): „[Zakazuje se kouřit] tak, že kouř bez souhlasu třetí osoby proniká do jejího obydlí.“

Odůvodnění: Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a pracovištích, ale i ve svém vlastním obydlí, kouří-li jim někdo „do okna“. Je tak porušováno jejich základní lidské právo na nedotknutelnost obydlí (čl. 12 Listiny základních práv a svobod) a základní lidské právo na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny základních práv a svobod).

Současná pouze teoretická možnost obrátit se na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a nevhodná, a to jak pro poškozené, tak pro škůdce. Soudní řízení může zásadním způsobem rozvrátit sousedské vztahy a vést k závadnému chování proti občanskému soužití. Soudní řízení v této věci by bylo nepřiměřeně dlouhé (nelze se jím efektivně bránit proti právě probíhajícímu protiprávnímu jednání), finančně velmi nákladné (jak pro žalobce, tak pro toho, kdo v řízení neuspěje) a hlavně zcela zbytečné (zatímco u imisí, jako jsou hluk nebo vibrace, lze hledat „míru přiměřenou poměrům“, která rozhodně nesmí být vyšší než hygienické limity, v případě tabákového kouře, který zdraví nezávadnou míru nemá a škodí vždy, je dokazování v tomto smyslu bezpředmětné).

Proto je třeba i v tomto případě nastavit veřejnoprávní pravidlo, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není přípustné. Podobným případem je současný přestupek rušení nočního klidu.

5) Zákaz kouření na nástupištích

Stávající návrh znění § 8 odst. 1 písm. c): „[Zakazuje se kouřit] na krytém nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné silniční, drážní a vodní dopravy a městské hromadné dopravy,“

Návrh nového znění § 8 odst. 1 písm. c) – varianta 1: „[Zakazuje se kouřit] na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné silniční, drážní a vodní dopravy a městské hromadné dopravy,“

Návrh nového znění § 8 odst. 1 písm. c) – varianta 2: „[Zakazuje se kouřit] na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné silniční, drážní a vodní dopravy a městské hromadné dopravy,“

Návrh nového znění § 2 odst. 1 písm. v) – varianta 2: „[Pro účely tohoto zákona se rozumí] nástupištěm prostor určený k nástupu a výstupu osob z prostředků veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy; není-li vymezení prostoru nástupiště zřejmé, nebo není-li viditelným značením takový prostor jinak vymezen, pokládá se pro účely tohoto zákona za nástupiště veřejně přístupný prostor o šířce 5 m a délce 30 m před a 5 m za označníkem zastávky veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy ve směru jízdy dopravního prostředku.“

Odůvodnění: Zákaz kouření na krytých i nekrytých nástupištích platný do 30. 6. 2010 ve společnosti zdravě zakořenil a dodnes působí mimoprávně – ohleduplní kuřáci postávají opodál. Zrušení zákazu kouření na nekrytých nástupištích pro údajné definiční nedostatky (překlenutelné výkladem kontrolních orgánů nebo definicí jako ve slovenském zákoně na ochranu nekuřáků) bylo chybou. Jeho zrušení dnes fakticky znamená konec jakýchkoli snah vynucovat zákaz kouření i pod přístřešky (zákaz kouření je příliš úzký, aby vůbec byl kontrolovatelný). Bylo by proto vhodné jej obnovit.

Varianta 1 obnovuje zákaz kouření na nástupištích tak, jak platil do 30. 6. 2010. „Nástupiště“ je neurčitý právní pojem, který nelze přesně definovat. Co do jeho rozsahu spadá, bude záležet na odborném posouzení kontrolních orgánů v každém jednotlivém případě.

Varianta 2 stanoví zákaz kouření na nástupištích s výslovnou definicí podle návrhu výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ze dne 22. 5. 2008 (ke sněmovnímu tisku 142 v 5. volebním období).