Jak správně označit zákaz kouření

Označení zákazu kouření vyvolává v praxi řadu otázek a obtíží. Neprovedení povinného značení je správní delikt, za který se ukládá pokuta ve výši až 5 000 Kč (v blízké budoucnosti možná až 10 000 Kč). Následující příspěvek vysvětluje některé z nejasností.

Kdo je povinen označit zákaz kouření

Místa, kde je kouření zakázáno, je jejich provozovatel povinen označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“. Provozovatelem je fyzická nebo právnická osoba, která vykonává podnikatelskou nebo jinou činnost podle jiného právního předpisu (vůbec se nemusí jednat o vlastníka předmětné nemovité věci). 

Místa, kde je kouření zakázáno, vymezuje řada právních předpisů. Předně jde o § 8 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterým se zakazuje kouření mj. ve veřejnosti volně přístupných uzavřených prostorách, ve veřejných dopravních prostředcích, ve školách a školských zařízeních, ve zdravotnických zařízeních, v zábavních prostorách (např. v kinech, divadlech, výstavních a koncertních síních, sportovních halách a prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání) a také v zařízeních společného stravování (tj. restauracích, barech a dalších zařízeních, kde jsou poskytovány stravovací služby; zde však jen pokud se jejich provozovatel rozhodl, že půjde o nekuřácké zařízení či zařízení s vyhrazenými prostory, protože stávající úprava připouští i čistě kuřácká zařízení společného stravování). 

Naopak místa ke kouření vyhrazená (a čistě kuřácká zařízení společného stravování) je jejich provozovatel povinen označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření povoleno“. Je třeba zdůraznit, že zákon v žádném případě neukládá povinnost místa ke kouření vyhrazená zřizovat. Pokud provozovatel žádné místo ke kouření nevyhradí, není co touto grafickou značkou označovat.

Platí zákaz kouření, přestože není správně označen?

Kouření je zakázáno právním předpisem (příp. vnitřním předpisem), nikoli grafickou značkou. Zákaz tedy platí bez ohledu na to, zda je místo správně označeno. Uplatní se známá právní zásada: Neznalost zákona neomlouvá.

Kam značku umístit

V případě zařízení společného stravování musí být grafická značka umístěna u vstupu, aby byla zajištěna informovanost osob před vstupem do zařízení. Je tedy třeba, aby grafická značka byla zjevně vidět zvenčí, a to pořád. Grafickou značku proto nelze umístit např. jen na jednu stranu dveří, pokud jsou dveře v letních měsících trvale otevřené, takže značka je zakryta.

Zařízení společného stravování s vyhrazenými prostory musí být označeno třemi grafickými značkami současně. U vstupu musí být zjevně viditelná grafická značka „Stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky“. Prostory, v nichž je kouření zakázáno, musejí být označeny grafickou značkou „Kouření zakázáno“ a prostory, v nichž je kouření povoleno, musejí být označeny grafickou značkou „Kouření povoleno“.

V případě, že se nejedná o zařízení společného stravování, zákon výslovně neupravuje, kde má být grafická značka umístěna, zůstává ale požadavek na zjevnou viditelnost. Logické je však prostory označit také u vstupu. 

Jak grafická značka vypadá

Přesný vzhled grafických značek je upraven v příloze zákona č. 379/2005 Sb. Velikost grafických značek musí být nejméně 12 cm × 16 cm. Výjimkou je grafická značka „Stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky“, jejíž velikost musí být nejméně 16 cm × 24 cm.

 

Grafická značka „Kouření zakázáno“ má obdélníkový tvar s poměrem šířka/výška 3 : 4, bílým pozadím, černým okrajem a s kruhem s červeným okrajem, červeným šikmým pruhem a s černou hořící cigaretou na bílém pozadí a černými tiskacími písmeny „KOUŘENÍ ZAKÁZÁNO“.

 

Grafická značka „Kouření povoleno“ má obdélníkový tvar s poměrem šířka/výška 3 : 4, bílým pozadím, černým okrajem a s trojúhelníkem s černým okrajem a s černou hořící cigaretou na žlutém pozadí a černými tiskacími písmeny „KOUŘENÍ POVOLENO“ a „KOUŘENÍ VÁŽNĚ ŠKODÍ VÁM I LIDEM VE VAŠEM OKOLÍ“. Slova „KOUŘENÍ POVOLENO“ jsou uvedena dvojnásobnou velikostí písma než slova „KOUŘENÍ VÁŽNĚ ŠKODÍ VÁM I LIDEM VE VAŠEM OKOLÍ“.

 

Grafická značka „Stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky“ má obdélníkový tvar s poměrem šířka/výška 4 : 6, bílým pozadím, černým okrajem a jsou na ní znázorněny symboly „Kouření zakázáno“ s kruhem s červeným okrajem, červeným šikmým pruhem a s černou hořící cigaretou na bílém pozadí a „Kouření povoleno“ s trojúhelníkem s černým okrajem a s černou hořící cigaretou na žlutém pozadí, mezi nimi je znázorněn symbol zdi z červených cihel. Pod oběma symboly je černými tiskacími písmeny „STAVEBNĚ ODDĚLENÉ PROSTORY PRO KUŘÁKY A NEKUŘÁKY“.

Nejčastější chyby označení

Nejzávažnějším porušením označovací povinnosti je pochopitelně zcela absentující označení. Druhým nejzávažnějším porušením je špatné umístění označení (viz výše).

Je-li místo označeno, často není použit přesný vzor, který ukládá zákon. Variant nedostatků je nepřeberné množství:

• barevné nedostatky: pozadí není bílé, ale např. průhledné (což se provozovatelům může jevit estetičtější, je-li podkladem čiré sklo), nebo barevně neodpovídá symbol (když značka byla vytištěna na černobílé tiskárně),
• grafická značka nemá stanovené rozměry nebo stanovený tvar (např. na přístřešcích veřejné dopravy je text „KOUŘENÍ ZAKÁZÁNO“ obvykle umístěn napravo od symbolu „Kouření zakázáno“ a tvar je protáhlý),
• text neodpovídá vzoru (v praxi je rozšířen špatný vzor grafické značky „Kouření povoleno“, kde namísto textu „KOUŘENÍ VÁŽNĚ ŠKODÍ VÁM I LIDEM VE VAŠEM OKOLÍ“ je text „KOUŘENÍ ZPŮSOBUJE RAKOVINU“),
• symbol cigarety neodpovídá vzoru (v praxi se vyskytuje bohaté množství variant, ať již z historických, nebo z estetických důvodů).

Samostatnou kapitolou chyb jsou různé snahy provozovatelů označením říci více, než zákon ukládá. Typicky jde o stanovení časového rozmezí, kdy je kouření zakázáno a kdy povoleno. Zákon neumožňuje takové opatření zavést úpravou grafické značky. Teoreticky by provozovatel zařízení společného stravování mohl měnit grafické značky „Kouření zakázáno“ a „Kouření povoleno“ i několikrát denně. Domnívám se však, že rychlou změnou režimu z kuřáckého na nekuřácký by provozovatel porušil účel zákona, kterým je zajistit v nekuřáckém zařízení ochranu před kouřem. Zdraví škodlivé látky z tabákového kouře totiž típnutím cigarety z prostoru nezmizí.

Zákon v zásadě neukládá jedinou vlastnost značky, a to materiál, ze kterého je vyrobena. Ve většině případů půjde o nálepku, ale lze použít např. plastový štítek nebo obyčejný papír. 

Kdo označení kontroluje 

Kontrolu dodržování povinného značení vykonává

1. obec v přenesené působnosti, 
2. obecní policie,
3. Policie České republiky, 
4. v případě stravovacích služeb též orgán ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice).

Úvahy do budoucna 

Rigidita současné právní úpravy způsobuje, že velká část provozovatelů nesplňuje svou zákonnou označovací povinnost, a to dokonce i přesto, že ji podle dřívějších úprav splňovala. 

Do 30. 6. 2010 platila flexibilnější úprava: neexistoval přesný vzor kompletního označení – stanovený grafický symbol zákazu kouření musel být doprovázen textem zákazu kouření, který byl pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě na ploše o velikosti písma nejméně 5 cm. Do 31. 12. 2005 platila zcela flexibilní úprava: na zákaz kouření stačilo veřejnost upozornit „výrazným“ označením.

Mám za to, že namístě by bylo posílení flexibility označování zákazů kouření. K dosažení účelu zákona, kterým je zajistit informovanost, není nutný jediný vzor přesně stanovených rozměrů.

Návrh nového zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který dne 3. 6. 2015 schválila vláda, na výše popsaném přístupu nic nemění. Změny se mohou dotknout hlavně vymezení míst, kde je kouření zakázáno (veřejně nejdiskutovanějším tématem je úplný zákaz kouření ve vnitřních prostorách zařízení společného stravování, resp. novou terminologií provozoven stravovacích služeb).

Další navrženou změnou je naopak rozšíření označovacích povinností o povinnost označit vstup do stavebně oddělených prostor vyhrazených ke kouření zjevně viditelným textem zákazu vstupu osobám mladším 18 let v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písmen nejméně 5 cm. 

Grafickou značkou „Kouření zakázáno“ bude provozovatel (či vlastník) povinen u vstupu označit prostor, kde je zakázáno jak kouření, tak používání elektronické cigarety. Existence jediné značky pro dva typy zákazů je však problematická. Šíře zákazu používání elektronických cigaret je v tomto návrhu stejná jako u zákazů kouření, je však otázkou, zda toto kontroverzní ustanovení bude schváleno. Návrh navíc zapomíná na situace, kdy bude zakázáno pouze kouření, nikoli však používání elektronických cigaret obecně závaznou vyhláškou vydanou na základě tohoto zákona. Starší verze návrhu počítala s povinností u vstupu označit prostor, kde je používání elektronické cigarety zakázáno, zjevně viditelným textem zákazu používání elektronických cigaret v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písmen nejméně 2 cm.

Striktní označovací povinnost sice opět není výslovně omezena na zákazy stanovené tímto zákonem a obecně závaznou vyhláškou vydanou na základě tohoto zákona, takže by se mohlo zdát, že se má vztahovat též na zákazy stanovené jiným právním předpisem nebo vnitřním předpisem, ale výslovně je uložena pouze kazuisticky vyjmenovaným subjektům, které zná pouze tento zákon. 

V případech zákazu vstupu osobám mladším 18 let a původně uvažovaného zákazu používání elektronických cigaret návrh přesný vzor značky kupodivu nestanoví, resp. nestanovil. Absurdnost jediného rigidně formalizovaného vzoru označení zákazu kouření podtrhuje skutečnost, že ve velkém množství situací bude existovat povinnost použít rovnou několik označení najednou (dalšími v úvahu připadajícími je označení zákazu prodeje tabákových výrobků, kuřáckých pomůcek, bylinných výrobků určených ke kouření a elektronických cigaret osobám mladším 18 let a označení zákazu prodeje alkoholických nápojů osobám mladším 18 let).

Článek vyšel dne 17. 7. 2015 v časopisu Právní rádce, 2015, č. 7–8, s. 68.