Zákazy kouření jsou nejvíce
diskutovanou otázkou při projednávání vládního návrhu nového tabákového zákona a
poslaneckého návrhu novely stávajícího tabákového zákona. Řada poslanců již
ohlásila nebo předložila pozměňovací návrhy stanovící nejrůznější výjimky,
které hrozí, že se stejně jako v minulosti stanou prostředkem
k obcházení účelu zákona a v praxi se nic nezmění. Tento článek
nabízí možnosti, jak zákazy kouření naopak zpřísnit.
Zakažme
kouření ve vnitřních prostorách pracovišť. Stávající
úprava zákoníku práce je zcela nedostatečná. Typickým příkladem je stav
dnešních restaurací, ale jedná se o všechna pracoviště, kde zaměstnavatel nedbá
práva zaměstnanců na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a kouření sám
dobrovolně nezakázal.
Řešme
kouření na zahrádkách restaurací. V úvahu
připadají hned tři varianty: od úplného zákazu, přes částečný zákaz (alespoň
polovina míst nekuřáckých) po pouhou povinnost provozovatele zahrádku jako
nekuřáckou nebo kuřáckou označit. I posledně uvedená varianta je pokrokem,
protože stimuluje vznik nekuřáckých zahrádek.
Obnovme
zákaz kouření na zastávkách. Tento zákaz
ve společnosti zdravě zakořenil a dodnes působí mimoprávně – ohleduplní kuřáci
postávají opodál. Jeho zrušení bylo chybou. Údajné obtíže s vymezením
zastávky jsou překlenutelné výkladem kontrolních orgánů nebo
zákonnou definicí.
Chraňme
obydlí. Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového
kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a
pracovištích, ale i u sebe doma, kouří-li jim někdo „do okna“ nebo
na společné chodbě bytového domu. Současná pouze teoretická možnost obrátit se
na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a nevhodná, a to
jak pro poškozené, tak pro škůdce.
Zakažme
kouření v automobilech s dětmi. Rodiče jsou
povinni pečovat o zdraví svých dětí. Nesmějí je vystavovat pasivnímu kouření.
Nekuřme
v zoologických zahradách. Nekouří ani
zvířata, ani malé děti, které jsou jejich nejčastějšími návštěvníky.
Umožněme
širší pravomoc obcí. Obce již dnes mohou regulovat
kouření na veřejných prostranstvích. Měly by moci regulovat i kouření na jiných
veřejně přístupných místech nebo akcích. Nevěřme tabákovým lobbistům, že o tuto
pravomoc obce nestojí. Obce, které regulovat nechtějí, regulovat prostě
nebudou. Nemohou však bránit obcím, které kouření regulovat chtějí.
Zrušme
tzv. „stavebně oddělené prostory“. Před kouřem
nás neochrání. Prostory v praxi neodděluje neprodyšná zeď, ale vzduch, kterým
se kouř volně šíří.
Nebojme se být přísnější. Tabákoví lobbisté argumentují mnohdy absurdními příklady, kdy by zákaz
kouření byl příliš přísný – např. proč zakázat kouření v hospodě, do které
chodí jen jeden zákazník, který je kuřák, a obsluhuje ho jeden číšník, také
kuřák. Realita je ale úplně jiná. Tam, kde je zákaz příliš úzký, není
v praxi vůbec vymahatelný. Výjimky se stávají pravidlem a před kouřem
nejsme nijak chráněni. Naopak místa, kde si na kouření opravdu nikdo nestěžuje,
těžko bude v praxi iniciativně nepřetržitě střežit příslušný kontrolní
orgán. Zákazy kouření nemohou být zbytečně široké.
Článek vyšel dne 12. 2. 2016 v Lidových novinách.
Žádné komentáře :
Okomentovat