Tento příspěvek obsahuje
konkrétní znění návrhů pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o ochraně
zdraví před škodlivými účinky návykových látek (tisk 508), které zpřísňují
úpravu zákazů kouření.
Varianta A:
K části první hlavě II:
V § 8 písmeno c) zní:
„c) na nástupišti, v přístřešku a
čekárně veřejné dopravy,“
Varianta B:
K části první hlavě I:
V § 2 písm. o) se na konci tečka
nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno p), které zní:
„p) nástupištěm prostor určený k
nástupu a výstupu osob z prostředků veřejné silniční a drážní dopravy a městské
hromadné dopravy; není-li vymezení prostoru nástupiště zřejmé, nebo není-li
viditelným značením takový prostor jinak vymezen, pokládá se pro účely tohoto
zákona za nástupiště veřejně přístupný prostor o šířce 5 m a délce 30 m před a
5 m za označníkem zastávky veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné
dopravy ve směru jízdy dopravního prostředku.“
K části první hlavě II:
V § 8 písmeno c) zní:
„c) na nástupišti, v přístřešku a
čekárně veřejné dopravy,“
Odůvodnění:
Zákaz kouření na krytých i nekrytých nástupištích platný do 30. 6. 2010 ve
společnosti zdravě zakořenil a dodnes působí mimoprávně – ohleduplní kuřáci
postávají opodál. Zrušení zákazu kouření na nekrytých nástupištích pro údajné
definiční nedostatky (překlenutelné výkladem kontrolních orgánů nebo zákonnou definicí
jako ve slovenském zákoně na ochranu nekuřáků) bylo chybou. Jeho zrušení dnes
fakticky znamená konec jakýchkoli snah vynucovat zákaz kouření i pod přístřešky
(zákaz kouření je příliš úzký, aby vůbec byl kontrolovatelný). Bylo by proto vhodné
jej obnovit.
Varianta A
obnovuje zákaz kouření na zastávkách v jeho původním znění. „Nástupiště“
je neurčitý právní pojem, který nelze přesně definovat. Co do jeho rozsahu
spadá, bude záležet na odborném posouzení kontrolních orgánů v každém jednotlivém
případě.
Varianta B
obnovuje zákaz kouření na zastávkách, přičemž zavádí zákonnou definici zastávky
tak, jak byla navržena výborem pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny
v jeho v usnesení č. 57 z 18. schůze konané dne 22. 5. 2008 (tisk
142/5).
2.
Zákaz kouření v restauraci (na tzv. „zahrádce“)
Varianta A:
K části první hlavě II:
V § 8 písmeno k) zní:
„k) v prostoru provozovny
stravovacích služeb.“
Varianta B:
K části první hlavě II:
V § 8 písmeno k) zní:
„k)
v prostoru provozovny stravovacích služeb; zákaz se nevztahuje na část vnějšího
prostoru provozovny stravovacích služeb, která nezaujímá více než 50 % z
celkové podlahové plochy vnějšího prostoru této provozovny stravovacích služeb,
pokud ji provozovatel této provozovny stravovacích služeb ke kouření vyhradí,
označí zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření povoleno“ a zajistí, aby z
prostoru ke kouření vyhrazeného nedocházelo k pronikání kouře do míst, kde
je kouření tímto zákonem zakázáno.“
Varianta C:
K části první hlavě II:
V § 8 písmeno k) zní:
„k) v prostoru provozovny
stravovacích služeb; zákaz se nevztahuje na vnější prostor provozovny
stravovacích služeb nebo jeho část, pokud tento prostor nebo jeho část provozovatel
této provozovny stravovacích služeb ke kouření vyhradí, označí zjevně
viditelnou grafickou značkou „Kouření povoleno“ a zajistí, aby z prostoru ke
kouření vyhrazeného nedocházelo k pronikání kouře do míst, kde je kouření
tímto zákonem zakázáno.“
Odůvodnění:
Účelem úplného zákazu kouření v provozovně
stravovacích služeb je na jedné straně ochrana před pasivním kouřením, na druhé
straně zajištění práva na bezpečnost a ochranu zdraví při práci
zaměstnanců pracujících v této provozovně.
Varianta A (úplný
zákaz) je nejjednodušším a zároveň nejúčinnějším řešením.
Varianta B
(částečný zákaz) reflektuje skutečnost, že v některém vnějším prostoru (na
rozdíl od vnitřního prostoru) lze technicky zajistit, aby pasivnímu kouření
nebyly vystaveny osoby v prostoru, který ke kouření není vyhrazen.
Varianta C
(volba provozovatele) umožňuje čistě kuřácký vnější prostor. Rozdíl oproti
stávajícímu znění návrhu je v tom, že vnější prostor bude označen jako nekuřácký
nebo kuřácký a v případě nekuřáckého prostoru bude mít provozovatel lepší
možnosti, jak zákaz kouření ve vnějším prostoru zajistit (nepůjde jen o jeho
vnitřní předpis, ale o zákon, jehož porušením se pachatel dopustí přestupku,
stejně jako ve vnitřním prostoru). Hlavní pozitivní vliv této varianty spočívá
v tom, že všechny vnější prostory nebudou automaticky kuřácké, ale provozovatel
bude postaven před volbu, zda zřídit nekuřácký nebo kuřácký prostor.
3.
Zákaz kouření na vnitřním pracovišti
K
části první hlavě I:
V
§ 2 písm. o) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno p), které
zní:
„p)
pracovištěm všechny prostory zaměstnavatele, do nichž má zaměstnanec přístup při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“
K
části první hlavě II:
V
§ 8 odst. 1 se na konci písmena k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové
písmeno l):
„l)
ve vnitřním prostoru pracoviště.“
K
části první hlavě VIII:
V
§ 30 odst. 3 se slova „§ 8 písm. e) až g) a k)“ nahrazují slovy „§ 8 písm. e)
až g), k) a l)“.
V
§ 30 odst. 7 se slova „§ 19 a § 20 odst. 1 písm. a)“ nahrazují slovy „§ 8 písm.
l), § 19 a § 20 odst. 1 písm. a)“.
Za
ČÁST DVANÁCTOU se vkládá nová ČÁST TŘINÁCTÁ, která zní:
„ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákoníku práce
§
61
V
§ 106 odst. 4 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se slova „nekouřit
na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také
nekuřáci“ nahrazují slovy „dodržovat zákaz kouření na pracovištích stanovený
zvláštními právními předpisy“.“
Dosavadní
ČÁST TŘINÁCTÁ se označuje jako ČÁST ČTRNÁCTÁ. Dosavadní § 61 se označuje jako §
62.
Odůvodnění: Navržený zákaz kouření na vnitřních
pracovištích naplňuje mezinárodněprávní závazek České republiky z čl. 8 Rámcové
úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku.
Současná
úprava spočívá pouze v obecném právu zaměstnance na bezpečnost a ochranu zdraví
při práci, povinnosti zaměstnavatele zajistit dodržování zákazu kouření na
pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy a povinnosti zaměstnance nekouřit
na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také
nekuřáci.
Praxe
z dnešních restaurací, ale i jiných pracovišť, kde zaměstnavatel kouření
sám nezakázal, ukázala, že tato úprava efektivní ochranu před pasivním kouřením
nezajišťuje.
Proto
je třeba zavést veřejnoprávní zákaz kouření ve vnitřním prostoru pracoviště v
tomto zákoně, čímž bude ve spojení s § 103 odst. 1 písm. l) zákoníku práce
jasně stanovena povinnost zaměstnavatele zajistit dodržování zákazu kouření ve
vnitřním prostoru pracoviště.
Novelizace
§ 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce harmonizuje toto ustanovení jak s navrženým
ustanovením návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových
látek, tak se stávajícím § 103 odst. 1 písm. l) zákoníku práce.
Navrhovaný
zákaz se vztahuje pouze na prostory zaměstnavatele. Nevztahuje se tedy na
případy, kdy zaměstnanec podle § 317 zákoníku práce nepracuje na pracovišti
zaměstnavatele, ale kdekoliv jinde, např. u sebe doma.
Dále
se navrhuje, aby pravomoc kontrolního orgánu pro tento případ měly též orgán
ochrany veřejného zdraví a Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty
práce.
4.
Ochrana obydlí
Varianta A:
K části první hlavě II:
V § 8 odst. 1 se na konci písmena
k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno l):
„l) ve společné části nemovité
věci v bytovém spoluvlastnictví a společné části v budově ve vlastnictví
nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva nebo tak, že kouř bez souhlasu třetí
osoby proniká do jejího obydlí.“
Varianta B:
K části první hlavě II:
V § 8 odst. 1 se na konci písmena
k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno l):
„l) tak, že kouř bez souhlasu
třetí osoby proniká do jejího obydlí.“
Odůvodnění:
Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového kouře nedobrovolně vystavováni nejen na
veřejně přístupných místech a pracovištích, ale i ve svém vlastním obydlí,
kouří-li jim někdo „do okna“ nebo na společné chodbě bytového
domu. Je tak porušováno jejich základní lidské právo na nedotknutelnost obydlí
(čl. 12 Listiny základních práv a svobod) a základní lidské právo na
ochranu zdraví (čl. 31 Listiny základních práv a svobod).
Současná pouze teoretická možnost
obrátit se na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a
nevhodná, a to jak pro poškozené, tak pro škůdce. Soudní řízení může zásadním
způsobem rozvrátit sousedské vztahy a vést k závadnému chování proti občanskému
soužití. Soudní řízení v této věci by bylo nepřiměřeně dlouhé (nelze se jím
efektivně bránit proti právě probíhajícímu protiprávnímu jednání), finančně
velmi nákladné (jak pro žalobce, tak pro toho, kdo v řízení neuspěje) a hlavně
zcela zbytečné (zatímco u imisí, jako jsou hluk nebo vibrace, lze hledat
„míru přiměřenou poměrům“, která rozhodně nesmí být vyšší než hygienické
limity, v případě tabákového kouře, který zdraví nezávadnou míru nemá a škodí
vždy, je dokazování v tomto smyslu bezpředmětné).
Proto je třeba i v tomto případě
nastavit veřejnoprávní pravidlo, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není
přípustné. Podobným případem je současný přestupek rušení nočního klidu.
Varianta A kromě
ochrany obydlí obsahuje též výslovný zákaz kouření ve společných částech bytového
domu (na chodbě, ve výtahu atd.).
Varianta B obsahuje
pouze ochranu obydlí.
5.
Zákaz kouření v zoologické zahradě
K části první hlavě II:
V § 8 odst. 1 se na konci písmena
k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno l):
„l) v prostoru zoologické
zahrady.“
Odůvodnění:
Zoologické zahrady podle zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování
zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických
zahradách), jsou místem navštěvovaným především rodiny s malými dětmi.
Zvláště na velmi navštěvovaných místech, kterými zoologické zahrady jsou, je
kouření velmi obtěžující.
6.
Zákaz kouření v automobilu s dětmi
K části první hlavě II:
V § 8 odst. 1 se na konci písmena
k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno l):
„l) v silničním vozidlu,
v němž se nachází osoba mladší 18 let.“
Odůvodnění:
Podle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jsou rodiče povinni
pečovat o zdraví svých dětí. Tato péče by se měla mimo jiné projevovat
v tom, že své děti nebudou vystavovat pasivnímu kouření.
Silniční vozidlo podle § 2 odst.
1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za
účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí.
Návrh též posiluje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Zákaz kouření řidičů motorových vozidel za jízdy u nás platil od 18. 7. 1932 do 31. 10. 1951. Vládní nařízení č. 107/1932 Sb. z. a n., resp. vládní nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n. stanovilo: „Kouřiti za jízdy jest řidiči motorového vozidla zakázáno. Vůbec musí se řidič vystříhati všeho, co by odvádělo jeho pozornost od řízení vozidla na úkor bezpečnosti jízdy.“
7.
Stavebně oddělený prostor
K části první hlavě II:
V § 10 písmeno a) zní:
„a) zajistit, aby tento prostor byl prostorově
uzavřenou částí stavby, vymezenou podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a
pevnými stěnami s uzavíratelnými stavebními výplněmi, jako jsou okna a dveře,
která neslouží jako průchod do míst, kde je kouření tímto zákonem zakázáno,
která nezaujímá více než 50 % z celkové podlahové plochy veřejně přístupných
prostor a která je v přítomnosti osob, které kouří, vhodnými a dostatečnými
prostředky větrána do prostor mimo stavbu a ve které je zajištěno v přítomnosti
těchto osob uzavření stavebních výplní automatickým zavíracím systémem tak, aby
nedocházelo k pronikání kouře do míst, kde je kouření tímto zákonem zakázáno,“
Odůvodnění:
„Stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření“ je v rozporu s první zásadou
Pokynů k čl. 8 Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole
tabáku. Neexistuje technické řešení, které by účinně zabránilo pronikání
tabákového kouře z prostoru vyhrazeného ke kouření. Osoby v ostatních částech
tedy nadále budou vystaveny tabákovému kouři.
Pokud se přesto zákonodárce
rozhodne, že tuto výjimku ve zcela minimálním počtu případů připustí, je třeba
pro ni s ohledem na stávající zkušenosti nastavit podmínky, které zajistí, že
skutečně půjde o výjimku, a nikoli o prostředek k obcházení účelu zákona,
jako je tomu nyní (přitom je třeba zdůraznit, že provozovatelé nemají ani
nebudou mít povinnost stavebně oddělené prostory zřizovat).
Aby se nestalo, že stavebně
odděleným prostorem vyhrazeným ke kouření bude téměř celá provozovna a prostory
bude „stavebně oddělovat“ pouze vzduch, kterým se kouř volně šíří, je třeba
doplnit další podmínky. Stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření nesmí
zaujímat větší část plochy veřejně přístupných prostor a stavební výplně
oddělující prostor vyhrazený ke kouření musejí být v přítomnosti osob, které
kouří, automatickým zavíracím systémem uzavřeny tak, aby nedocházelo k pronikání
kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno (podle současného návrhu
stavební výplně mohou být trvale otevřeny, což znamená popření smyslu
stavebního oddělení); pokud by provozovatelé neměli povinnost mít zavírač dveří,
vznikaly by spory o to, do jaké míry mohou být odpovědní za to, že dveře
zavřené nebudou (nemohou totiž neustále hlídat, zda dveře nenechala dokořán
veřejnost).
8.
Pravomoc obce
Varianta A:
K části první hlavě IV:
V § 17 odstavec 1 zní:
„(1) Obec může obecně závaznou
vyhláškou zakázat kouření a zakázat používání elektronických cigaret na veřejném
prostranství nebo jiném veřejně přístupném místě nebo veřejnosti přístupné
akci, pokud je tato akce přístupná osobám mladším 18 let.“
Varianta B:
K části první hlavě IV:
V § 17 odstavec 1 zní:
„(1) Obec může obecně závaznou
vyhláškou zakázat kouření a zakázat používání elektronických cigaret na
a) veřejně přístupném místě nebo veřejnosti přístupné akci,
pokud je toto místo nebo akce přístupná osobám mladším 18 let,
b) veřejném prostranství.“
Odůvodnění:
Judikatura Ústavního soudu České republiky připouští ústavní pravomoc obcí
regulovat kouření na veřejných prostranstvích (podobně jako místní regulaci
konzumace alkoholu, buskingu nebo nabízení prostituce). Např. publikace Furková, P., Matějková, L., Rosová, Š.
Tvorba obecně závazných vyhlášek. Praktický průvodce pro obce. 1. vydání. Praha :
C. H. Beck, 2013, s. 206 uvádí, že kromě možnosti regulace kouření na základě §
9a tabákového zákona je možná i regulace podle § 10 písm. a) obecního zřízení.
Vhodnější a návodnější však je výslovné zakotvení pravomoci v tomto
návrhu.
Navíc je vhodné rozšířit pravomoc
obce z veřejných prostranství též na jiná veřejně přístupná místa zákonem zatím
neupravená (např. zoologické zahrady či některé parky, které nejsou veřejným
prostranstvím). Vzorem je slovenský zákon č. 377/2004 Z. z., o ochraně
nekuřáků, který v § 7 odst. 3 stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou
omezit nebo zakázat kouření i na jiných veřejně přístupných místech.
Varianta A
rozšiřuje stávající pravomoc obcí regulovat kouření na veřejném prostranství též
na jiná veřejně přístupná místa.
Varianta B
nerozšiřuje stávající pravomoc obcí regulovat kouření na veřejném prostranství,
ale výslovně ji zmiňuje, aby stimulovala její využívání. Vedle toho rozšiřuje
pravomoc obcí regulovat kouření též na veřejně přístupném místě, pokud je toto
místo přístupné osobám mladším 18 let, obdobně, jako je tomu v případě zákazu
konzumace alkoholických nápojů v § 17 odst. 2 návrhu.
Pozměňovací návrhy č. 1B, 2C a 5 na návrh poslankyně Heleny Válkové (ANO) předložil ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny. Pozměňovací návrhy č. 2B, 3, 4A, 6, 7 a 8A předložil poslanec Rom Kostřica (TOP 09).
Žádné komentáře :
Okomentovat