Nový tabákový zákon (zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek), který
mimo jiné přinesl dlouho očekávaný zákaz kouření v restauracích, resp.
provozovnách stravovacích služeb, vstoupil v účinnost dne 31. 5. 2017. V souvislosti
s ním se objevila řada nejasností.
Většina z nich nemá reálný základ.
Například odpůrci zákona propagovaný názor, že kouření je stále povoleno tam, „kde
se nevaří“, je zjevně nesprávný. Tuto variantu Poslanecká sněmovna také projednávala,
ale neschválila (pozměňovací návrh č. 3903 ke sněmovnímu tisku 508
v 7. volebním období). Zákaz kouření platí ve všech provozovnách, kde
jsou podávány potraviny nebo nápoje (§ 23 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů).
Opravdovým problémem je pro část veřejnosti
možná trochu překvapivě široký dosah zákazu kouření, který vyplývá z vymezení
pojmu „vnitřní prostor“. Právě hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem
je v případě veřejnosti volně přístupného prostoru, sportoviště, zábavního
prostoru a provozovny stravovacích služeb klíčová pro určení, zda je
kouření zákonem zakázáno [§ 8 odst. 1 písm. a), i), j) a k) zákona č. 65/2017
Sb.].
Vnitřním prostorem zákon rozumí
vnitřní prostor stavby podle § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), s výjimkou dočasných staveb [§ 2
písm. j) zákona č. 65/2017 Sb.]. Stavbou se tedy rozumějí veškerá stavební
díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich
stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce,
na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které
stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také
výrobek plnící funkci stavby.
Vnitřní prostor stavby zákon
výslovně nedefinuje. Mám však za to, že výklad je jednoznačný: vnitřním
prostorem stavby je prostor zastřešený.
„[Z]a vnitřní
prostor je třeba považovat takový prostor, který je zakrytý, tedy opatřený
střešní konstrukcí.“ Takto pojem „vnitřní prostor“
ještě podle předchozího tabákového zákona (zákon č. 379/2005
Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem
a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů) vyložil rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 2/2013-38 (PR 4/2014 s. 150, 2911/2013 Sb. NSS), v kauze týkající se kavárny uvnitř
obchodního centra. Vyšel přitom z doporučení Rady 2009/C 296/02 ze dne 30.
11. 2009 o nekuřáckém prostředí, jejíž přílohu tvoří Pokyny týkající se
ochrany proti expozici tabákovému kouři k Rámcové úmluvě Světové
zdravotnické organizace o kontrole tabáku (č. 71/2012 Sb. m. s.). Citované
pokyny nabízejí vymezení ještě širší, když vedle zastřešeného prostoru hovoří i o nezastřešeném
prostoru uzavřeném jednou nebo dvěma stěnami. Zároveň požadují, aby definice
byla co nejobsažnější a co nejjasnější.
Jasným příkladem může být analogie dřívějšího
zákazu kouření na místech krytých nástupišť, přístřešků a čekáren veřejné
silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy [§ 8 odst. 1
písm. a) bod 7 zákona č. 379/2005 Sb.].
Inspiraci lze hledat i v pojmu
zastavěná plocha stavby, kterou se rozumí plocha ohraničená pravoúhlými průměty
vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží
do vodorovné roviny. Plochy lodžií a arkýřů se započítávají. U objektů
poloodkrytých (bez některých obvodových stěn) je zastavěná plocha vymezena
obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí do vodorovné
roviny. U zastřešených staveb nebo jejich částí bez obvodových svislých
konstrukcí je zastavěná plocha vymezena pravoúhlým průmětem střešní konstrukce
do vodorovné roviny (§ 2 odst. 7 zákona č. 183/2006 Sb.).
Stavební praxe je nekonečně
rozmanitá. Z důvodu právní jistoty je však třeba najít jednoduché a jednoznačné
pravidlo. Z výše uvedeného vyplývá, že pojem „vnitřní prostor stavby“ musí
být vykládán minimálně jako prostor zastřešený, a to bez ohledu na to, zda nebo
do jaké míry je současně uzavřen obvodovými stěnami, a bez ohledu na typ
materiálu a konstrukce střechy.
Vnitřním prostorem stavby, kde je
kouření zakázáno, proto jsou i zimní zahrady, atria, stany, podloubí a nejrůznější
typy přístřešků (nikoli obyčejný slunečník, protože ten není stavbou). Je-li
zastřešení mobilní (například pergola s posuvnou střechou), platí zákaz
jen po dobu, kdy je prostor zastřešen. Jednoduše stačí pohlédnout vzhůru a je
jasné, zda je prostor zastřešený, a tedy na konkrétním místě a v daný
okamžik zákaz platí, nebo ne.
Existuje však legální možnost
kouřit v zastřešeném (a dokonce i všemi stěnami uzavřeném)
prostoru. Výjimku z definice vnitřního prostoru, a tudíž ze zákazu kouření
představují již výše zmíněné dočasné stavby. Záleží tedy na každém vlastníkovi,
jestli bude chtít umožnit kouření i ve vnitřním prostoru za cenu kolaudace
stavby jako dočasné.
Na druhou stranu provozovatel,
resp. vlastník může zákaz kouření nad rámec zákona rozšířit na vnější prostor (a dočasnou
stavbu) či alespoň jeho část (například u dětského koutku).
Oficiální výkladové stanovisko
Ministerstva zdravotnictví (coby nadřízeného orgánu krajských hygienických
stanic, které zákaz kouření kontrolují) dosud publikováno nebylo. Náměstkyně
ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová však v několika mediálních
vystoupeních naznačila, že zákaz kouření se nemá vztahovat na pergoly a stany. Takový
přístup je nejen v rozporu s judikaturou a citovanými pokyny, podle
nichž „mělo by se dbát na to, aby
nedocházelo k vytváření seznamů, které mohou být vykládány tak, že některé
‚vnitřní‘ prostory vylučují“, ale také v rozporu s tím, že samo
Ministerstvo zdravotnictví již řadu let avizovalo, že zákaz kouření se bude
vztahovat i na zastřešené terasy (Lidové noviny, 16. 8. 2012). Popření
kritéria zastřešení navíc přináší velkou právní nejistotu, neboť žádné jiné
kritérium definováno není.
Jiné řešení existuje v Anglii. Zde zákon o zdraví (The Health Act 2006 c 28) zakazuje kouření v uzavřených a převážně uzavřených prostorách, které výslovně definuje nařízení státního tajemníka pro zdraví [The Smoke-free (Premises and Enforcement) Regulations 2006 No. 3368]. Uzavřené prostory mají strop nebo střechu a s výjimkou dveří, oken a průchodů jsou úplně uzavřené ať trvale, nebo dočasně. Převážně uzavřené prostory mají strop nebo střechu, ale je zde otvor ve stěnách nebo souhrn ploch otvorů ve stěnách, který je menší než polovina plochy stěn včetně jiných struktur sloužících pro účely stěn a tvořících obvod prostor. Při určování plochy otvoru nebo souhrnu ploch otvorů se nezapočítávají otvory, ve kterých jsou dveře, okna nebo jiné vybavení, které může být otevřeno nebo zavřeno. „Střecha“ zahrnuje jakoukoli pevnou nebo pohyblivou konstrukci nebo zařízení, které umožňuje zakrytí všech či části prostor jako střecha, včetně například plátěné markýzy. Zjednodušeně se mluví o „pravidlu 50 %“. Anglické řešení tedy umožňuje kouření pod některými přístřešky, ale nezná výjimku pro dočasné stavby.
V našich podmínkách, kde výslovná definice absentuje a naopak se nabízí jiný výklad, však anglické řešení není použitelné. Mohlo by ale posloužit jako inspirace budoucí změny zákona. Přitom je třeba připomenout, že právě tomuto řešení v zásadě odpovídala původní verze vládního návrhu nového tabákového zákona (sněmovní tisk 508/0 v 7. volebním období), podle nějž se vnitřním prostorem měl rozumět prostor uzavřený střechou nebo stropem a nejméně dvěma stěnami, a to bez ohledu na druh materiálu použitého pro střechu, strop nebo stěnu a na to, zda je konstrukce stálá nebo dočasná.
Zbývá dodat, že zákon provozovateli,
resp. vlastníkovi ukládá povinnost prostor, kde je kouření zakázáno, u vstupu
označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“ (§ 9 odst. 2
zákona č. 65/2017 Sb.). Grafická podoba značky je uvedena v příloze k tabákovému
zákonu. Provozovatel, resp. vlastník však nemá povinnost označit prostor, který
není „vnitřním prostorem“ a kde kouření není zakázáno, značkou „Kouření
povoleno“, kterou zákon v jiné souvislosti také zná. Přesto ale z důvodu
informovanosti návštěvníků doporučuji označit též vnější prostor včetně dočasných
staveb, ať již značkou „Kouření zakázáno“, nebo značkou „Kouření povoleno“.
Článek
byl publikován dne 28. 6. 2017 na webu epravo.cz.
Žádné komentáře :
Okomentovat